Array

Vodopis

České středohoří patří z hlediska hustoty vodních toků k typu krajiny s podprůměrně vyvinutou sítí vodotečí. Jejich hustota se pohybuje převážně v hranicích 0,2 - 0,6 km.km-2, přičemž průměr ČR je 0,8 km.km-2.

Specifické odtoky na severovýchodě převyšují 10 l.s-1.km-2, zatímco na západě klesají na 1,9 l.s-1.km2. Tyto základní ukazatele jsou v přímé souvislosti se základními přírodními podmínkami - geologickou stavbou a konfigurací terénu, množstvím srážek a jejich rozložením, teplotami i hustotou a složením vegetačního krytu. Řeka Labe (tok I. řádu, délka 1 154 km, z toho u nás 370,2 km, povodí 144 055 km2, z toho v ČR 51 391,5 km2) je osou vodních toků v oblasti. Její průlomové údolí začíná v České bráně u Velkých Žernosek. Erozní činností byla v labském koridoru vypreparována podpovrchová i hlubinná vulkanická tělesa, z nichž řada je maloplošně chráněna. Řeka protéká Českým středohořím v délce větší než 40 km a vytváří krajinný prvek mimořádné hodnoty, avšak negativně ovlivněný vysokým stupněm urbanizace, těžbou kamene a vzdutím střekovské zdrže, jakož i dalšími opatřeními pro zlepšení plavebních podmínek.

Bílina (tok II. řádu, délka 84,2 km, povodí 1 070,9 km2) protéká v úzkém erozním údolí pod nevýraznými vrchy Teplického středohoří, těsně vně hranice CHKO, s využitím koryta někdejší Ohře. Podobný ráz má i údolí Ploučnice (délka toku 106,2 km, povodí 1 193,94 km2) se zajímavým, mimořádně velkým sklonem na posledních 16 km od ústí do Labe v Děčíně, a sice 6,4 %.

Centrální části Verneřického i Milešovského středohoří jsou odvodňovány sítí drobných vodotečí, které směřují k Labi, Bílině a Ploučnici. Jejich průtoky bývají rozkolísané podle ročních období a některé toky jsou pouze občasné, zejména v Bečovském a Chožovském středohoří a v Libčeveské kotlině. Nejvíce bývají dotovány z letních bouřkových lijáků. Přívalové vodoteče bývají nad sídelními lokalitami opatřeny protipovodňovými přehrážkami. Katastroficky působil v období let 1979 - 1987 zejména Jílovský potok, na kterém byla dosažena v uvedeném období třikrát stoletá voda.

Z větších potoků je důležitý Bobří potok, který pramení ve svahu Bukové hory, asi 3,5 km vzdušnou čarou na východ od Labe, přesto teče po povrchu ukloněné plošiny nejprve širokou údolní depresí a pak hlubokým erozním údolím opačným směrem, svými vodami napájí řetěz Holanských rybníků a Novozámecký rybník. Prostřednictvím Robečského potoka a Ploučnice se teprve v Děčíně dostává jeho voda do Labe. Z důležitějších vodních toků ústí do Ploučnice ještě Bystrá, pramenící u Nového Oldřichova v nadm. výšce 518 m, výška ústí v Benešově 182 m a Šporka, tekoucí od Kamenického Šenova po soutok s Ploučnicí nedaleko České Lípy, kterou kopíruje východní hranice CHKO České středohoří. 

Ústecké středohoří odvodňují Jílovský potok s přítoky, Račí potok, Poustka , Neštěmický, Žďárský a Klíšský potok, pramenící z. od Malého Chvojna v nadm. výšce 435 m a ústící v Ústí n.L. zleva do Bíliny ve výšce 133 m. Rekreačně využívané povodí má Lužecký potok s vodní nádrží nad obcí Povrly.
Do okrsku Kostomlatského středohoří spadají svými povodími Modla, pramenící 1 km západně od Lhoty u Medvědic v nadm. výšce 498 m, ústící zleva do Labe v Lovosicích ve výšce 140 m, Milešovský potok, pramenící východně od Kleče v nadm. výšce 665 m, ústící zleva do Labe v Malých Žernosekách ve 140 m Radejčínský, Bořislavský a Žimský potok.

Chudá síť vodních toků Bečovského, Chožovského středohoří a Libčeveské kotliny je reprezentována především Hrádeckým potokem, pramenícím u Měrunic ve výšce 370 m a ústícím zleva do Ohře u Lenešic ve 176 m, Suchým potokem a Zaječickým potokem, ústícím do Srpiny, zatímco centrální polohy Litoměřického a Třebušínského středohoří jsou odvodňovány větším počtem vodotečí, např. Homolským potokem, ústícím zprava do Labe ve Velkém Březně ve výšce 130 m, Lučním potokem, pramenícím u Náčkovic v nadm. výšce 560 m, ústícím zprava do Labe v Malém Březně ve výšce 129 m km, Úštěckým potokem, pramenícím 1 km jižně od Mukařova ve výšce 505 m a ústícím zprava do Labe u Oken (mimo CHKO ČS) ve výšce 148 m, Habřinským, Tlučeňským, Býčkovickým (Lučním) potokem, pramenícím v Hlupici ve výšce 470 m n.m. a ústícím zprava do Labe v Třebouticích (mimo CHKO ČS) ve výšce 146 m n., Trojhorským, Chudoslavickým, Kotelickým potokem a Rytinou.

Přítoky Labe zaostaly ve své erozní činnosti za erozním působením hlavního toku. Tato nevyrovnanost se projevuje ve výskytu peřejí a vodopádů, např. na Podlešínském a Budovském potoce ve Vlčí rokli, na Moravance, na Kojetickém potoce v Černé rokli u Olšinek i jinde.

Na celém území CHKO České středohoří se projevuje citelný nedostatek vodních ploch. Z nejvýznamnějších jmenujme Žernosecké jezero (Píšťanské jezero), vzniklé po těžbě štěrkopísků, dále Chmelař o ploše 76 ha (nádrž na Úštěckém potoce, sloužící jako chovný rybník), Dobroměřický rybník, průtočný na levém přítoku Ohře, rybochovný (21,8 ha), Velký rybník u Karlovky, průtočný na Vrbovém potoce, rybochovný (9,0 ha, t.č.dlouhodobě vypuštěný) a Černý rybník (4,0 ha) jsou spíše výjimkami. V přímém dosahu těsně za hranicí CHKO ČS je ještě Lenešický rybník, průtočný na Hrádeckém potoce, rybochovný (72 ha).
Dále je možné jmenovat Býčkovickou nádrž na Lučním potoce a Třebušínský rybník. Rybniční síť byla hustější do 19. století, během 20. století vzalo mnoho rybníků za své.

                                                                                        

Hydrogeologie

Komplikovanost zvodnění podzemních horizontů v Českém středohoří je dána rozmanitými geologickými poměry. Vyskytují se tu jak kompaktní vyvřeliny s malou propustností a malým zvodněním, tak i křídový horizont s vazbou značného množství podzemních vod. Zvodnění svahových sutí je dotováno srážkami a drobnými puklinovými vývěry. Suťové prameny slouží k lokálnímu zásobování obcí a osad pitnou vodou, avšak velmi nevýhodná je jejich vysoká závislost na atmosférických srážkách. Podél toku Labe jsou vyvinuty kvartérní štěrkopískové terasy, jejichž zvodnění bývá významné a často využívané.

České středohoří je území s výrazně pasivní vodohospodářskou bilancí, neboť křídový horizont je většinou malé mocnosti či nesouvislý, voda bývá někdy silně mineralizovaná nebo obsahuje dusíkaté látky ve vyšším množství, než připouští vodárenské využití.

Jímání minerálních vod na území CHKO České středohoří se provádí pouze v Břvanech v údolí Hrádeckého potoka (stolní voda Praga). Těsně vně hranice CHKO jsou zdroje Zaječické hořké vody, užívané k léčení trávicích obtíží.

Zdroje podzemních termálních pramenů jsou využívány na území města Ústí nad Labem v Brné, a to k rekreačním účelům. Prameny jsou podchyceny v hloubkách 300 - 400 m a mají artézký charakter. Dále jsou k topnému účelu využívány geotermální prameny v Benešově nad Ploučnicí a v Děčíně.

Správa CHKO České středohoří

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt