Array

Mineralogie

Z mineralogického hlediska představují neovulkanity Českého středohoří klasickou oblast, zvláště pokud jde o hydrotermální minerály (z kapalin cirkulujících na poruchách v zemské kůře) a minerály ve vyvřelých horninách, krystalující přímo z chladnoucího magmatu nebo z lávy. Pro Středohoří jsou typickými nerosty zvláště zástupci skupin oxidů, karbonátů a silikátů. Zvláštnost představují historické nálezy tří diamantů1) (jediné na evropském kontinentu) na Třebenicku a Třebívlicku (diamant patřící do skupiny prvků – složení: čistý uhlík – je nejtvrdším známým nerostem).

 

Příklady:

Oxidy: opál SiO2.n H20 – vyskytoval se u Měrunic.

Karbonáty: kalcit, aragonit CaCO3 – různě zbarvené krystaly obou minerálů stejného chemického složení, ale krystalujících v různých soustavách, se nacházejí na mnoha místech ve Středohoří; nejčastěji se s nimi setkáme v kamenolomech (výplně dutin a puklin v čedičových horninách). Tzv. hořenecký typ aragonitu (podle vsi Hořenec) na území přírodní rezervace Čičov a v jejím blízkém okolí se vyznačuje nažloutlými až medově žlutými krystaly jehlicovitého tvaru.

Silikáty: olivín Fe2, Mg2SiO4 – přítomen v olivinickém čediči (např. kamenolom Dobkovičky);

pyrop Mg3Al2(SiO4)3, český granát – primárním nalezištěm je např. návrší Linhorka u vsi Staré (pyropový peridotit). Získává se z pyroponosných štěrků u Podsedic2). Využívá se pro šperkařské účely;

zirkon ZrSiO4 – přítomen v pyroponosných štěrcích u Podsedic;

augit (Ca,Na) (Mg, Fe, Al, Ti) (Si, Al)2O6– jeho typické prismatické krystaly téměř černé barvy jsou k zastižení na více místech, často vytvořené přímo v bazických vyvřelých horninách. Klasickým nalezištěm je sedlo Paškapole;

pektolit NaCa2Si3O8(OH) – přítomen v dutinách čedičových láv (pozůstatky po bublinách sopečných plynů) často se zeolitovými minerály3). Charakteristické jsou paprsčité agregáty krystalů, naleziště: Těchlovice;

biotit K(Mg, Fe2+)3(Al, Fe3+)Si3O10(OH, F)2 – lesklé tabulkovité krystaly tzv. tmavé slídy mají černou nebo tmavě hnědou barvu. Přítomny ve Středohoří na více místech ve vyvřelých horninách; jedno z klasických nalezišť je u Milešova;

apofylit KCa4Si8O20(F, OH).8 H2O – minerál hydrotermálních žil a pórovitých dutin čedičových láv, kde se vyskytuje společně se zeolity3) a kalcitem; krystaly různé barvy často bývají pseudokrychlové;

chabazit CaAl2Si4O12.6 H2O – zeolitový minerál3) bílý nebo nažloutlé či narůžovělé barvy, vznikající v okolí horkých pramenů. Klasickým nalezištěm jsou Řepčice, kde jsou jeho krystaly přítomny v dutinách v sodalitickém tefritu;

natrolit Na2Al2Si3O10.2 H2O – zeolitový minerál3) nejčastěji bílé barvy, tvořící štíhlé, až jehličkovité, někdy i vláknité krystaly. Tvoří se v dutinách čedičů (kamenolomy Těchlovice, Soutěsky, Mariánská skála v Ústí n.L. a dal.);

phillipsit (K, Na, Ca)1-2(Si, Al)8O16. 6 H2O – zeolitový minerál3), tvořící se v pórovitých dutinách v čedičích. Výskyt: např. Kočka u Žitenic, u Mukařova;

thomsonit NaCa2Al5Si5O20. 6 H2O – zeolitový minerál3) bílé barvy, s jehličkovitými krystaly, často tvořícími paprsčité agregáty. Vzniká v lávových dutinách. Výskyt:  např. Pustý vrch u Děčína.

 

1) Nálezy diamantů: Asi od r. 1850 se začaly vytřiďovat z odpadu při získávání granátu, tzv. zadního kaménku, krystaly zajímavějších minerálů co do barvy a velikosti. Původně se zadní kamének používal bez dodatečného třídění ke štěrkování cestiček v zámeckých parcích a panských zahradách na Skalce, v Podsedicích a v Dlažkovicích. Tříděním se získávaly např. zirkon, křišťál, safír a pokusně se vybrušovaly ke šperkařským účelům. V r. 1869 v brusírně na Skalce (patřila hrabatům Schönbornům) přinesl brusič Preissler hospodářskému řediteli panství nažloutlý průhledný kamínek ve tvaru deformovaného osmistěnu, který objevil mezi krystaly křišťálu, které mu byly přiděleny ke zkusnému vybroušení. Kámen, který se nedal vybrousit, byl určen jako diamant (kontrolou brusných nástrojů bylo ověřeno, že z žádného nevypadl) a v r. 1870 byl zkoumán na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze geologem prof. J. Krejčím a chemikem prof. V. Šafaříkem. Spálením 5 štěpinek v proudu kyslíku na oxid uhličitý (beze zbytku) bylo potvrzeno, že se jedná o čistý uhlík - diamant. Tento tzv. "dlažkovický" diamant (4,13 x 2,63 mm; 0,0573 g) je uložen v mineralogických sbírkách Národního muzea v Praze, stejně jako druhý diamant z Třebenicka (objeven r. 1927, čirý krystal ve tvaru osmistěnu, 3,0 x 2,8 x 2,6 mm). V r. 1959 byl ve štěrcích u potoka Granátky pod Kuzovem u Dřemčic nalezen třetí diamant (0,25 x 0,15 mm), uložen v mineralogických sbírkách Vysoké školy chemickotechnologické v Praze.

2)Historie těžby českého granátu (pyropu) v okolí Podsedic: V bezprostřední blízkosti obce, z. a sz. směrem, se nacházejí rozsáhlá granátová pole, táhnoucí se až k Třebívlicím (mimo CHKO ČS) a až pod samotné svahy kopců Českého středohoří (v CHKO ČS). Rozloha ložisek pyroponosných štěrků se zde odhaduje na 70 km2. Staré záznamy svědčí o dobývání granátů již odedávna. Těžba granátů tu měla svá konjunkturální období podle obliby a módnosti granátových šperků. Velký zájem o granáty byl zejména v 15. a 16. stol. a hlavně pak v době císaře Rudolfa II. Toto období se dá označit jako počátek hlavní těžební činnosti. Také Lobkowiczové začali v r. 1648 kopat na svých pozemcích. V r. 1789 byl vydán dekret o tom, že všechny vytěžené granáty patří majiteli panství. Podsedice a Dlažkovice byly v té době centrem dobývání českých granátů a již v r. 1770 musely být všechny vytěžené granáty jako brusná surovina odváděny do nově založené brusírny v Podsedicích, kde pracovalo 16 vrtačů a 6 brusičů. Specialitou byly šňůrové náhrdelníky z několika řad granátů, z nichž některé se dodnes uchovaly v původním výbrusu. Brusírna byla odborně vedena mistrem, podléhala správě panství a ročně zpracovala před půl milionu kusů granátů. Obliba granátů po zdokonalení brusné techniky vrcholila počátkem 19. stol.

Věhlas granátových polí pohasl kolem r. 1880. Granátová pole byla již značně vyčerpaná jednoduchým dolováním. Těžba získala opět na významu těsně před druhou světovou válkou a v současné době při průmyslovém způsobu dobývání. Bagrem se systematicky vybírají vrstvy pyroponosných štěrků (křehoti), které již byly mnohokrát překopány (v současnosti pouze mimo CHKO). Vytěžený materiál se zpracovává v drtírně a třídírně (na území CHKO), vymývá se (hlína se odplavuje vodou do vytěžených jam), získaný koncentrát se dále čistí a přebírá. Granáty (dnes považované za drahokamy) se třídí podle velikostí na brusnou surovinu. Měsíčně se získává asi 100 kg granátové suroviny brusné jakosti od 1,8 mm do 5 - 7 mm.

Ve starých záznamech je zmínka o granátu velikosti slepičího vejce, který se dostal do císařských sbírek ve Vídni. Císařovna Marie Terezie měla malý granátový kalamář, zhotovený z jednoho kusu českého granátu (uložen ve sbírkách Uměleckorůmyslového muzea ve Vídni).

3) Zeolity jsou skupina vodnatých hlinito-křemičiých minerálů, charakteristických snadnou a reverzibilní ztrátou vody.

Správa CHKO České středohoří

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt