Array

Geomorfologie

Ptačí kameny u Bukové horyČeské středohoří je členitou vrchovinou až plochou hornatinou. Výměra geomorfologické jednotky je 1 265 km2. Střední nadmořská výška je 362,9 m, střední sklon 7°56 ´ . Pohoří je budováno z podpovrchových a povrchových těles třetihorních vulkanitů, prorážejících křídové sedimenty. Vulkanický masiv je tvořen ze 73,6 % čedičovými horninami a z téměř 24 % znělcovými a trachytickými horninami.
Pohoří, které se vyznačuje pestrým dynamickým reliéfem, běží ve směru JZ - SV          v délce asi 75 km.
V převládajícím severojižním směru je přeťato průlomovým údolím Labe, zaříznutým do terénu místy až 400 m hluboko. Nejvyšším bodem pohoří je vrchol Milešovky (836,5 m), nejnižším hladina Labe v Děčíně (121,9 m). Maximální výškový rozdíl je tedy 714,6 m. Území geomorfologického celku České středohoří je pokryto ochranným režimem CHKO z 84 %. Jedná se o kulturní krajinu; na různých místech se objevují četné antropogenní tvary, jako např. agrární terasy, lomy a výsypky, pocházející z těžby uhlí a kamene.

České středohoří je jedním z pěti geomorfologických celků Podkrušnohorské oblasti (Chebská pánev, Sokolovská pánev, Mostecká pánev, Doupovské hory, České středohoří). Vnitřně se dále člení na dva podcelky - Verneřické a Milešovské středohoří .

Balvanité suti v PP Plešivec

Podcelek: Verneřické středohoří (732 km2 )
Zaujímá střední a severovýchodní část Českého středohoří. Má převážně charakter ploché hornatiny o střední nadmořské výšce 385,6 m, střední sklon je 8 ` 50´ . Uplatňují se převážně čediče, méně znělce a trachyty, dále svrchnokřídové pískovce a slínovce, vzácně třetihorní tufity, jíly a písky. Typický je reliéf výraznějších hřbetů, zarovnaných povrchů a hlubokých říčních údolí (Labe, Ploučnice a jejich přítoky). Početné jsou tvary mrazového zvětrávání a odnosu vulkanitů. Nejvyšší bod: Sedlo 726 m , nejnižší bod: hladina Labe v Děčíně 121,9 m .

Do Verneřického středohoří spadají následující okrsky: Benešovské středohoří (členitá vrchovina převážně na pravém břehu Ploučnice), Markvartická kotlina (strukturně denudační sníženina, protékaná potokem Bystrou), Litoměřické středohoří (plochá hornatina mezi údolími Labe, Ploučnice a dolní Bíliny), Třebušínské středohoří (plochá hornatina v jižní části Verneřického středohoří s výraznými proniky čedičových a znělcových těles), Ústecké středohoří (málo členitá vrchovina až plochá hornatina na levém břehu labského údolí mezi Ústím n.L. a Děčínem) a Děčínská kotlina (erozní sníženina v širším okolí soutoku Labe a Ploučnice).

Charakteristický reliéf Verneřického středohoří

Podcelek: Milešovské středohoří (533 km2)
Zaujímá střední a jihozápadní část Českého středohoří. Tvoří členitou vrchovinu až plochou hornatinu o střední nadmořské výšce 331,7 m a středním sklonu 6°44‘. Je budováno převážně podpovrchovými tělesy třetihorních vulkanitů, svrchnokřídovými slínovci, miocenními písky, jíly a tufity. Rozprostírá se převážně na levém břehu Labe. Četné jsou tvary mrazového zvětrávání, odnosu vulkanitů a recentní sesuvy. Nejvyšší bod: Milešovka 836,5 m , nejnižší bod: hladina Labe při ústí Tlučeňského potoka v Sebuzíně 139, 8 m.

Do Milešovského středohoří spadají následující okrsky: Kostomlatské středohoří (plochá strukturní hornatina ve střední a východní části Milešovského středohoří v místech maximálního tektonického zdvihu, s mohutnými kuželovitými a kupovitými suky vypreparovaných podpovrchových vulkanických těles), Velemínská kotlina (strukturně denudační sníženina v povodí horní Modly a Milešovského potoka na východě Milešovského středohoří), Teplické středohoří (plochá vrchovina v severní části Milešovského středohoří, tvořená převážně čedičovými, méně trachytovými vulkanity většinou povrchových výlevů; celý okrsek se nachází již mimo CHKO České středohoří), Bořeňské středohoří (členitá vrchovina při středním toku Bíliny na čedičích a znělcích povrchového i podpovrchového vulkanismu; okrsek v západní části Milešovského středohoří je celý již mimo CHKO České středohoří), Bečovské středohoří (plochá vrchovina na slínovcích a vápnitých jílovcích s převážně podpovrchovými čedičovými tělesy), Libčeveská kotlina (strukturně denudační sníženina v jihozápadní části Milešovského středohoří, s mírně ukloněnými zarovnanými povrchy, navazujícími na úpatní části okolních vulkanických suků) a Chožovské středohoří (členitá vrchovina v jihozápadní části Milešovského středohoří s kuželovitými suky vypreparovaných sopečných žil a s ukázkami tzv. lineárního vulkanismu).

Charakteristický reliéf Milešovského středohoří

(vše podle: Demek J. a kol. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia Praha).

Regionální pracoviště Správa CHKO  České středohoří

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt